Pokračování :)
"Víš, myslela jsem si, že jsem v pohodě." řekla mi třaslavým hláskem později večer v naší společné ložnici. "Ale vždyť ty JSI v pohodě!" namítla jsem, vědouce, nač konkrétně naráží. "Nejsem, jsem tlustá!" rozbrečela se Chelsea a zabořila tvář do polštáře. "Hele, nech toho. Spousta holek by dalo nevímco za to, aby mohlo vypadat, jako ty. Vezmi si obézní Becky, nebo tu machnu odnaproti, jak na tebe vždycky závistivě čumí." snažila jsem se jí uklidnit, ale ona vzlykala dál. Přesedla jsem si k ní na postel. "Hele, na Doriana se vyser." řekla jsem bez servítku. "Je to zamindrákovanej kretén, který má IQ madla od splachovadla, nic víc."
Chelsea se posléze uklidnila a zvedla hlavu. "Kretén to je, to máš pravdu." posmrkla. "Tak stoprocentní není ani pomerančový džus od Rauchu, jako on je kretén." otočila na mě svůj pláčem zarudlý obličej. "Jenže to nic nemění na tom, že v tomhle měl pravdu. JÁ JSEM TLUSTÁ!" praštila rukou do polštáře, seskočila z postele a běžela ke skříni, odkud vydolovala váhu a stoupla si na ní. Chvíli na ní beze slova stála a já už jsi si začínala myslet, že k ní přimrzla. "No?" odvážila jsem se, protože to ticho už začínalo být více než nápadné. "Šedesát čtyři." proškrtila hrdlem zděšeně. "No a? Na tvojí výšku je to pohoda." pokrčila jsem rameny a přitiskla k sobě polštář s motýlem a nápisem Versailles, což je má oblíbená hudební skupina z Japonska. Na druhé straně byla natištěná fotografie jejich zpěváka, mnou zbožňovaného Kamija. Sestra se na mě otočila. "Pohoda?" opáčila šokovaně. "No, měříš přece 175 cm, jsi vyšší než Kamijo Yuuji. A pořád máš míň, než já." snažila jsem se ji uklidnit rozumnými argumenty. "Navíc, je pomalu deset večer a to bývá váha vždycky vyšší, protože přirozeně otečeš, jak stojíš a chodíš a tak." Při slovu "otečeš" se na mě sestra vztekle zadívala, ale mě to z míry nevyvedlo, jenom jsem pevněji sevřela polštář. "No, víš přece, co se ríká o nákupu bot. Nikdy je nekupuj ráno. A to samé platí o celém tělě. Říkala ti to i doktorka loni, když jsi k ní chodila. Ráno je tělo lehčí." "Ale nemusí být. Můžu být i večer stejně lehká jako ráno."
Chelsea se posléze uklidnila a zvedla hlavu. "Kretén to je, to máš pravdu." posmrkla. "Tak stoprocentní není ani pomerančový džus od Rauchu, jako on je kretén." otočila na mě svůj pláčem zarudlý obličej. "Jenže to nic nemění na tom, že v tomhle měl pravdu. JÁ JSEM TLUSTÁ!" praštila rukou do polštáře, seskočila z postele a běžela ke skříni, odkud vydolovala váhu a stoupla si na ní. Chvíli na ní beze slova stála a já už jsi si začínala myslet, že k ní přimrzla. "No?" odvážila jsem se, protože to ticho už začínalo být více než nápadné. "Šedesát čtyři." proškrtila hrdlem zděšeně. "No a? Na tvojí výšku je to pohoda." pokrčila jsem rameny a přitiskla k sobě polštář s motýlem a nápisem Versailles, což je má oblíbená hudební skupina z Japonska. Na druhé straně byla natištěná fotografie jejich zpěváka, mnou zbožňovaného Kamija. Sestra se na mě otočila. "Pohoda?" opáčila šokovaně. "No, měříš přece 175 cm, jsi vyšší než Kamijo Yuuji. A pořád máš míň, než já." snažila jsem se ji uklidnit rozumnými argumenty. "Navíc, je pomalu deset večer a to bývá váha vždycky vyšší, protože přirozeně otečeš, jak stojíš a chodíš a tak." Při slovu "otečeš" se na mě sestra vztekle zadívala, ale mě to z míry nevyvedlo, jenom jsem pevněji sevřela polštář. "No, víš přece, co se ríká o nákupu bot. Nikdy je nekupuj ráno. A to samé platí o celém tělě. Říkala ti to i doktorka loni, když jsi k ní chodila. Ráno je tělo lehčí." "Ale nemusí být. Můžu být i večer stejně lehká jako ráno."
upřela na mě Chelsea pohled a její oči se ve světle lampy až fanaticky zaleskly.
S povzdechem jsem to vzdala. "Já jdu spát, dobrou noc." řekla jsem, převlékla se do pyžama a natáhla se pro přehrávač. Měla jsem vypálené všechny oblíbené písničky od Versailles na CD a každý večer jsem si je pouštěla na uklidnění. Nikdo mě nedokázal tak utišit, jako Kamijo, respektive jeho hlas. Milovala jsem jeho zpěv víc, než svůj život a dala bych nevímco za jedno jediné setkání s ním.
Díky Versailles mě dokonce začala bavit i historie, jelikož Kamijo byl posedlý francouzskou revolucí, barokem a Ludvíkem XIV. Celá kapela se stylizovala do tohoto směru, i když to samozřejmě mixovali s fantazií, protože nikdo, ani páže, nebyl oblečený, jako kytarista Teru, s odhaleným břichem a nohama.
Já jsem je ovšem brala, jací zrovna byli a když zemřel jejich baskytarista, Jasmine You, držela jsem smutek spolu s půlkou světa. Nicméně nový bassák, Masashi, mi okamžitě padl do oka a i když jsem nebožtíka Jasmina měla ráda, Masashiho umění se mi zdálo poněkud lepší. Měla jsem několik plakátů vyrobených na zakázku, dva s Masashim a jeden s Kamijem, potom jeden, kde byli Versailles na koních a pak jeden klasický z časopisu. Dále jsem vlastnila dva polštářky, jeden s Kamijem a motýlem a druhý s Versailles z éry Jasmina You, bez motýla.
Já jsem je ovšem brala, jací zrovna byli a když zemřel jejich baskytarista, Jasmine You, držela jsem smutek spolu s půlkou světa. Nicméně nový bassák, Masashi, mi okamžitě padl do oka a i když jsem nebožtíka Jasmina měla ráda, Masashiho umění se mi zdálo poněkud lepší. Měla jsem několik plakátů vyrobených na zakázku, dva s Masashim a jeden s Kamijem, potom jeden, kde byli Versailles na koních a pak jeden klasický z časopisu. Dále jsem vlastnila dva polštářky, jeden s Kamijem a motýlem a druhý s Versailles z éry Jasmina You, bez motýla.



Supééér, obě části
jenom na konci téhle nevím čí jsem ×D
Psaným stylem to stále svádí se domýšlet že je to příběh ze starých dob
a vono ejhle z dnešních
to se mi líbí
