Aby v každé rubrice byl alespoň jeden článek, přidávám sem povídku, kterou jsem psala tak před rokem. Je částečně ve stylu Fanfikce, částečně o Aně... Snad se bude líbit ;)
Cast: Sophia Carne
Charlotte Carne
Chelsea Carne
Dorian Howardson
Charlotte Carne
Chelsea Carne
Dorian Howardson
Versailles
Kamijo, Hizaki, Masashi, Teru & Yuki
Kamijo, Hizaki, Masashi, Teru & Yuki
Každý z nás má nějaké své zlozvyky. Někdo si ohryzává nehty, někdo kouří, někdo se nalévá alkoholem, někdo skřípe zubama. Moje sestra Chelsea měla jako zlozvyk zvracení.
Nevím, kdy přesně ji to popadlo, možná to bylo tenkrát, když Dorian, matčin odporný přítel, jí jednou při večeři řekl, že když se bude pořád takhle cpát, bude jako prasátko. A smál se. Dodneška si pamatuju sestřin výraz, s jakým se na něj zadívala. Směs hrůzy, otřesu a šoku nad tou opovážlivostí. A Dorian se jenom smál. Zřejmě si myslel, jaký výborný vtip udělal, ale mně to přišlo velice nezdvořilé, což jsem mu také hned řekla.
Samozřejmě, že se hned na mě on i máma sesypali a začali na mě řvát a vrcholem bylo, když si to na mě vylila i sestra. "Dobře tedy, tak tady nemusím vůbec být!" třískla jsem tenkrát vidličkou do talíře, popadla dva muffiny s čokoládou a zmizela v pokoji.
Od těch dob jsem si už nenechávala od těch tří nic líbit a od té doby začala Chelsea s tím zvracením. Zpočátku si toho nikdo nevšiml, hlavně asi taky proto, že to Chelsea dost kombinovala s různýma dietama, aby zhubla. V den jejích 17 narozenin ji hospitalizovali v nemocnici s akutní podváhou a podezřením na mentální anorexii. V nemocnici si pobyla půl roku a dalšího půl roku docházela na terapie. Všechno vypadalo, že je v pořádku, dokonce i Dorian držel tu svojí nechutnou, rozšklebenou hubu. Až jednou měl zase svůj den a začal se, tentokrát do nás do obou, navážet. Mně vyčetl, že jsem darmožroutka, která ani není vlastní (jsem ze zkumavky, ale vajíčko bylo mámino!) a vlastně by měla být ráda, že takovou prasnici línou Sophie, jako moje máma, vůbec živí. Já jsem se nedala vyvést z rovnováhy, naopak mě hodně svou nevědomostí pobavil.
"Tak pro upřesnění, kdybych byla nevlastní, jak tu říkáš, tak bych byla adoptovaná z dětského domova, což já nejsem. Já vznikla takzvaným umělým oplodněním, jestli tvůj mozek dokáže pobrat, co to vlastně je a jak taková věc probíhá a co se týká toho, kolik a co v této domácnosti kdo sní, je ti úplný prdlajs, protože ty na to nepřidáš jaktěživo ani dolar, všechno platí máma nebo já ze svých brigád. Takže s tím prohlášením o darmožroutech a líných prasnicích jsi taky těžce mimo. Apropo, vnímám, že 67 kg na výšku 167 cm není tak úplně košer, ale obezita to zdaleka není a pokud ty mě vnímáš jako obézní osobu, tak by sis měl někam dojít, jelikož zřejmě trpíš poruchou objektivního vnímání reality. Domluvila jsem." Dořekla jsem s pobaveným výsměškem v tónu hlasu a otočila se k tomu náfukovi zády. Věděla jsem, že to nejspíš schytám, protože máma ho žrala jako pes vepřový a bránila ho, i když neměl pravdu. Aneb ať žije zaslepenost.
Dorianovi asi pomalu v jeho slepičím mozečku došlo, že ve mně má ostrého soupeře, kterého zřejmě jen tak nezlomí a proto se začal strefovat do Chelsea. A tam, jelikož měla za sebou léčbu z vážné nemoci, se mu podařilo to, kde u mě neměla ni tu nejmenší šanci. Když se do ní Dorian několikrát navezl, že s jejím tlustým panděrem si nikdy nenajde žádného chlapa, s brekem utekla.
Nevím, kdy přesně ji to popadlo, možná to bylo tenkrát, když Dorian, matčin odporný přítel, jí jednou při večeři řekl, že když se bude pořád takhle cpát, bude jako prasátko. A smál se. Dodneška si pamatuju sestřin výraz, s jakým se na něj zadívala. Směs hrůzy, otřesu a šoku nad tou opovážlivostí. A Dorian se jenom smál. Zřejmě si myslel, jaký výborný vtip udělal, ale mně to přišlo velice nezdvořilé, což jsem mu také hned řekla.
Samozřejmě, že se hned na mě on i máma sesypali a začali na mě řvát a vrcholem bylo, když si to na mě vylila i sestra. "Dobře tedy, tak tady nemusím vůbec být!" třískla jsem tenkrát vidličkou do talíře, popadla dva muffiny s čokoládou a zmizela v pokoji.
Od těch dob jsem si už nenechávala od těch tří nic líbit a od té doby začala Chelsea s tím zvracením. Zpočátku si toho nikdo nevšiml, hlavně asi taky proto, že to Chelsea dost kombinovala s různýma dietama, aby zhubla. V den jejích 17 narozenin ji hospitalizovali v nemocnici s akutní podváhou a podezřením na mentální anorexii. V nemocnici si pobyla půl roku a dalšího půl roku docházela na terapie. Všechno vypadalo, že je v pořádku, dokonce i Dorian držel tu svojí nechutnou, rozšklebenou hubu. Až jednou měl zase svůj den a začal se, tentokrát do nás do obou, navážet. Mně vyčetl, že jsem darmožroutka, která ani není vlastní (jsem ze zkumavky, ale vajíčko bylo mámino!) a vlastně by měla být ráda, že takovou prasnici línou Sophie, jako moje máma, vůbec živí. Já jsem se nedala vyvést z rovnováhy, naopak mě hodně svou nevědomostí pobavil.
"Tak pro upřesnění, kdybych byla nevlastní, jak tu říkáš, tak bych byla adoptovaná z dětského domova, což já nejsem. Já vznikla takzvaným umělým oplodněním, jestli tvůj mozek dokáže pobrat, co to vlastně je a jak taková věc probíhá a co se týká toho, kolik a co v této domácnosti kdo sní, je ti úplný prdlajs, protože ty na to nepřidáš jaktěživo ani dolar, všechno platí máma nebo já ze svých brigád. Takže s tím prohlášením o darmožroutech a líných prasnicích jsi taky těžce mimo. Apropo, vnímám, že 67 kg na výšku 167 cm není tak úplně košer, ale obezita to zdaleka není a pokud ty mě vnímáš jako obézní osobu, tak by sis měl někam dojít, jelikož zřejmě trpíš poruchou objektivního vnímání reality. Domluvila jsem." Dořekla jsem s pobaveným výsměškem v tónu hlasu a otočila se k tomu náfukovi zády. Věděla jsem, že to nejspíš schytám, protože máma ho žrala jako pes vepřový a bránila ho, i když neměl pravdu. Aneb ať žije zaslepenost.
Dorianovi asi pomalu v jeho slepičím mozečku došlo, že ve mně má ostrého soupeře, kterého zřejmě jen tak nezlomí a proto se začal strefovat do Chelsea. A tam, jelikož měla za sebou léčbu z vážné nemoci, se mu podařilo to, kde u mě neměla ni tu nejmenší šanci. Když se do ní Dorian několikrát navezl, že s jejím tlustým panděrem si nikdy nenajde žádného chlapa, s brekem utekla.


